Djerba v září 2007
Z pražské Ruzyně jsme odletěli Boeingem 737 tuniské společnosti Karthago Airlines. Se značným zpožděním a dvakrát změněnou nástupní branou. Místo v 8,45 pět minut po poledni. Finanční kompenzace: stravenky v hodnotě 140 korun na osobu. V KFC jsme si za ně dali oblíbený fuler.
Budova jediného letiště na severozápadním cípu ostrova Djerba. Nachází se poblíž městečka Mellita a tak je na některých mapách také označeno. Samo ovšem nese nápis Djerba Zarzis.
Ubytováni jsme byli v **** hvězdičkovém hotelu MariQueen patřícímu do řetězce hotelů cestovní kanceláře Sunny Days. Cesta autobusem z letiště trvala asi 35 minut, během ní jsme minuli pobřežní španělskou pevnost z XVI. století a projeli hlavním městěm ostrova, které se francouzsky jmenuje Houmet Essouk.
Vjezd do hotelu MariQueen
Na stožárech vlály během našeho pobytu tři vlajky. Vpravo vlajka EU, vlevo společnosti Sunny Days a mezi nimi česká. Nikoli náhodou: v hotelu tvořili většinu klientů Češi a také na recepci bylo možno domluvit se česky. Totéž se týkalo delegátů, animátorů a částečně obsluhujícího personálu. Jak jsme zjistili na pláži, také muž (Tunisan) působící dojmem, že je ředitelem hotelu, hovořil velmi dobře česky.
Tuniská SPZ
Palma před naším hotelovým křídlem. Balkon více vlevo jsme obývali my, z něj jsme každé ráno kolem sedmé sledovali východ slunce.
Východ slunce pozorovaný z balkonu.
Nákupní středisko MIMOSAS jsme míjeli (a navštěvovali) cestou na pláž. Ta byla vzdálená asi 400 metrů a když jsme měli štěstí, mohli jsme se k ní dopravit hotelovou bryčkou. Jízdní řád se ovšem japonskou přesností chlubit nemohl.
Cesta k moři (fotografováno od hotelu Hacienda)
Za člunem vlevo vstup na část pláže vyhrazenou klientům hotelu MariQueen. Lehátka a slunečníky byly zdarma; na místě měl celodenní službu animátor, který přinesl lehátka k vybranému slunečníku (nebyla-li tam)
Dopolední záběr na pláž v okamžiku, kdy bylo pod mrakem.
Typický obrázek, který uvidíme ještě několikrát. Velbloudí rodinka na pláži. Na zvířeti bylo možné se svézt, ceny byly různé - jak to kdo usmlouval. Od deseti euro do deseti dinárů (1 euro = cca 1,7 dináru).
Kromě velbloudů jezdily po pláži také traktory s návěsem.
Plážová amfora. Nikoli jako stylová dekorace, ale jako nádoba na odpadky.
Od moře si na pár obrázků odpočineme a zamíříme do vnitrozemí. Zde (zleva) pan a paní Stejskalovi jak je neznáte. V jednom z obchůdků v městečku Midoun (asi 5 km od hotelu, taxi za 2 TD).
Bez komentáře ...
Inspirace: tuniské dekorační dlaždičky.
V Midounu s tuniskou vlajkou.
V Midounu jsme byli svědky ojedinělého úkazu: právě zapršelo. Ze snímku je patrné, kolik dešťových kapek (nikoli milimetrů vody) spadne na plochu jednoho čtverečního metru. "Déšť" trval sotva deset sekund.
Paní Stejskalová v království exotické keramiky.
Pouliční prodej želv.
Málokde v třetím světě nenarazíte na VW Broučka. Tento stojí na jedné z hlavních ulic Midounu - a tiše rezne (a ještě k tomu koroduje ...). Na škodovky jsme ovšem nenarazili.
Vracíme se na pláž. Cestou míjíme vedle již zmíněného centra MIMOSAS malý obchůdek s pevnými cenami a názvem přesně opačným - Big Shop. Narůžovělá budova za ním je kavárna, restaurace a pizzeria Alyssa.
Alyssa se probouzí do nového dne.
Česká žena a Středozemní moře.
Neméně přitažlivý východ Slunce.
Výběr z menu rychlého občerstvení vedle nákupního centra MIMOSAS. Ceny v tuniských dinárech (TD).
Autobusová zastávka.
Na chodníku pozor na velbloudí trus.
Informační prospekt říká, že hotel MariQueen se nachází v zelené zahradě. Má pravdu.
Pohled z hotelové zahrady na dvě palmy tyčící se nad dolním bazénem.
Hotelová budova obrostlá zelení.
V Bibli se píše, že ani Šalomounovo království nebylo oděno takovou nádherou jako květy flóry. Tváří v tvář tomuto záběru těžko oponovat.
I kůň zapřažený do bryčky si občas potřebuje ve stínu oddechnout.
Opět na pláži a opět v přítomnosti velbloudů. Břeh na severovýchodě Djerby je pokrytý jemným pískem, život ve vodě oproti Rudému moři jako by neexistoval. Tato část Středomoří rájem šnorchlařů rozhodně není.
Zleva doprava: velbloudář, samec, samice a mládě.
Velbloudář na hrbu s evropskou blondýnou.
Hledání dalšího zákazníka.
Odpolední slunce za plachtou míří nezadržitelně k západu.
Velbloud a jeho stín.
Celkový pohled na záliv s turistickou zónou v pozadí. Zahrnuje šňůru desítek hotelů - náš měl na mapě pořadové číslo 36, nejvýchodněji položený Paradise ležící jižně od Aghiru osmdesát čtyři. Bez turistického ruchu by byla Djerba chudou pustinou.
Kromě velbloudů nechyběla v nabídce projížďka na arabských koních. Zde vidíme dva kráčející po břehu v těsném zákrytu.
Dvě desetidinárové bankovky.
Páteční trhy v Midounu, zatím bez návštěvníků. V pozadí mešita na příjezdu do města od severu.
Páteční trhy v Midounu(II).
Páteční trhy v Midounu plné lidí ze všech koutů Evropy.
Mešita na jižním výjezdu z města.
To není kupole v mešitě, ale nad recepcí hotelu MariQueen.
Se sklenkou tuniského červeného v jednom z hotelových barů.
Jehličnan na vstupním prostranství před hotelem MariQueen.
Horní hotelový bazén, vpravo část spodního; oba jsou odděleny přepadem, který může být užitečný jako masáž.
Spodní hotelový bazén s dobře viditelným přepadem vody z horního bazénu. V obou nádržích byla sladká voda s teplotou kolem 29°C.
Další z hojně využívaných místních dopravních prostředků.
Pláž patřila všem. I návštěvníkům z nitra Afriky (anebo z Paříže?).
Něco pro pamětníky.
Plán Djerby z keramických dlaždic na příjezdu od Midounu ke křižovatce v turistickém centru, odkud je možné dále pokračovat do Houmet Essouku (14 km), nebo do Taguermes ve východní části ostrova (4 km).
Trafostanice tuniské energetické společnosti. Napětí v zásuvce má hodnotu 220 voltů jako u nás, nabíjet mobily a baterie pro fotoaparáty a videokamery lze bez problémů.
Další z příjemných překvapení: česká cukrárna Aisha. Nachází se nedaleko křižovatky s keramickou mapou (viz výše) - ve směru na Taguermes.
Naproti cukrárně "parkují" v písku u palem velbloudi a koně.
Stůj, dej přednost v jízdě! S nápisem v arabštině a latinkou. U značky typické tuniské taxi. Přestože dopravní předpisy jsou na severu Afriky mnohem benevoletnější než v EU, zde zastavovali poctivě všichni. Na křižovatce totiž ve dne v noci hlídkoval dopravní policista.
Žádaná djerbská keramika.
U nás by Zelená vlna hlásila kolaps na stupni číslo pět. Dopravní scenérie v Midounu v době konání pátečních trhů.
Zákoutí před midounským čajovým salonem (Salon de thé)
Na chodníku v Midounu. Dva oděvní trendy (i když ani černá v poledním žáru není ideální).
Pohled z baru hotelu MariQueen na horní bazén.
Palma v podvečerním šeru. Zvolna se začíná stmívat, před námi je poslední krátká noc. Vstáváme v půl druhé, o hodinu později odjíždíme autobusem na letiště, v pět nad ránem nabírá Boeing 737 kurs na Prahu ...
Nad Středozemním mořem. Východ slunce ve výšce 10 tisíc metrů.
To nejsou sněhové duny, ale nekonečná oblačnost viděná z okna letadla. Nad ní jsme si užili sluneční záře dosyta, když jsme ale po třech hodinách přistáli na Ruzyni, bylo po dešti, chladno a na teploměru pouhých čtrnáct stupňů. Realita přicházejícího středoevropského podzimu. Také kvůli němu jsme si v září 2007 prodloužili léto. Na Djerbě, na jejíž třicítku ve stínu a azurovou oblohu budeme dlouho vzpomínat ...
Díky za pozornost, kterou jste věnovali prohlížení této fotokolekce. Pokud se i vy vydáte za hranice nejen všedních dnů a své snímky pak umístíte na web, dejte o nich vědět, abychom se i my ostatní s nimi mohli seznámit a třeba se nechat nalákat ...
